Vittorio Storaro se narodil v Římě v roce 1940. V roce 1960 získal diplom v Experimentálním středisku kinematografie v oddělení Natáčení. Filmový debut, o kterém dlouho nevědomky snil a vědomě připravoval, přišel v roce 1968 s filmem „Giovinezza Giovinezza“, režírovaný Francem Rossim. Byl to první film, který dal Storarovi možnost cele se vyjádřit, uplatnit všechny fotografické koncepce, které jsou pouze jeho, jako otisky jeho fotograficko-metaforické vize.

Režiséři jako Luigi Bazzoni, Dario Argento, Giuseppe Patroni Griffi, Fabio Carpi, Salvatore Samperi, Giuliano Montaldo, Luca Ronconi, Michael Apted, John Harrison, Alfonso Arau, ale především Bernardo Bertolucci, Francis Ford Coppola, Waren Beatty a Carlos Saura ho dovedli k filmové a stylistické vyzrálosti, která mu časem umožnila rozvinout vědomější výzkum výrazových možností světelné imaginace. Mnoho mezinárodních institucí mu udělilo ceny a uznání, Academy of Motion Picture Arts and Sciences of Los Angeles vyzdvihla jeho zásluhy udělením tří Oskarů za filmy „Apocalypse now“ Francise Forda Coppoly, „Rudí“ Warrena Beattyho a „Poslední císař“ Bernarda Bertolucciho. Vittorio Storaro byl prezidentem Italské asociace autorů filmové fotografie - AIC - v letech 1988-90 a je členem následujících institucí:
American Society of Cinematographers A.S.C.
European Academy of Film and Television
Academy of Motion Picture Arts and Sciences of Los Angeles
Accademia Italiana del Cinema

Deset let vedl seminář nazvaný „Kinematografie psaná světlem“ na Accademia delle Arti e delle Scienze v městě Aquila. Publikoval trilogii “Storaro: Psáno světlem“, v níž shrnul všechny své dosavadní poznatky a zkušenosti. Často spolupracuje se svou dcerou, architektkou Francescou Storaro při realizaci trvalých projektů v oboru Design osvětlovací techniky. V poslední době spolu navrhli pro FontanaArte speciální photopainting stand nazvaný „Vizionář“. Jeho záměrem je, aby legislativa uznala „Práva autorská“ a přiznala titul „spolutvůrci filmu“ všem autorům filmové fotografie na světě.