Press

Narodila se v roce 1975, určitý čas strávila v Japonsku, kde pracovala u několika firem a měla tak možnost dostat se do styku s různými místními materiály. Žije v Miláně, ve starší průmyslové čtvrti Sesto San Giovanni, kde má vlastní studio. Raději však pracuje jinde, třeba v autě, kde za jízdy neposlouchá autorádio, ale využívá monotónního pohybu, aby si utřídila myšlenky. Dá se tedy říct, že pohyblivost, nebo vzletněji řečeno nomádství, je nezbytnou podmínkou pro tvou práci designéra? Ve skutečnosti není lehké určit, jaký typ přístupu mám k projektu, protože při pohledu na jednotlivé práce si uvědomuji, že se od sebe velmi odlišují. Pokud jde o pohyb, práce, které představím na letošním Salonu, budou všechny v tomto duchu. Bude tam plstěný koberec, na kterém se dá…

Ze světa umění do světa designu, alchymie, od zkušeností s banálním designem a redesignem, jak se díváte na tehdejší období a domníváte se, že je ještě plodné? Tehdy jsem studoval na Umělecké akademii, kde právě probíhala velmi zpolitizovaná debata o funkci umění, o jeho sociálním přínosu, byl to konec 70.let a v ovzduší bylo spousta ideologie. Zabýval jsem se sochařstvím a malířstvím a spolu s Brunem Gregorym i alchymií, což mi umožňovalo dostat svou uměleckou zkušenost do jiného prostoru, blíž k lidem, být konkrétnější. Redesign, odvržení tehdejší reality a vědomí zbytečnosti navrhovat věci pouze z hlediska jejich funkčnosti, bez kulturního nebo komunikativního rozměru, toho, že nic vlastně není skutečně potřeba kreslit a že je správné vrátit věcem jejich hodnotu,…

Renato Montagner se společně se svou multioborovou skupinou Changedesign, tvořenou Carlosem Ramirezem, Alinou Gamboa a Monicou Fernandes věnuje architektuře, grafice, sportovnímu oblečení se zvláštním přihlédnutím k inovačním materiálům a přenosu technologií mezi jednotlivými sektory. Odkud vychází toto zaměření a kam vás vede? Po univerzitních studiích jsem odjel do Spojených států, z pracovních důvodů a také kvůli sportu. Žil jsem v Los Angeles a San Franciscu, byl to svět, který se mi líbil: nejvíc to, jak vznikala architektura, daleko od univerzitní půdy. Dělal jsem architektonické modely, počínaje Gehryho školou velmi módní záležitost. Poznal jsem pryže, a od té doby jsou pro mě materiály základní. To co mě zajímá je crossover často velmi rozdílných materiálů a…

Spolupráce Francesca Luccheseho s firmou Fabbian začíná oficiálně v roce 1995, tomuto datu předcházela intenzivní výměna názorů a uměleckých plánů pro budoucnost. Výsledkem snahy návrháře po novém uměleckém vyjádření je lampa Aqua, která se přesně strefila do představ společnosti, snažící se inovačním přístupem k designu oslovit trh. Proč jste si jako princip zvolil Aqu, pane architekte? Bylo třeba shromáždit všechny zkušenosti firmy v oblasti práce se sklem a nabídnout nový přístup, prostřednictvím nového pohledu na klasický lustr. Novou inter…

M arc Sadler a projekt osvětlení. Vaše návrhy inovačních lamp vyhrály dvakrát Zlatý kompas. Začneme odtud? Lampy byly takovým...vývojovým pochybením. U prvního projektu, Drop, jsme chtěli použít velmi komplexní technologie výroby patek v mnoha barevných odstínech. Zahájili jsme výrobu lampy z velmi měkkého materiálu lisováním gumy, ale prosvítaly ohyzdné barevné toky, které na matné patce nebyly vidět. Zhotovili jsme bílou lampu. Byl to nicméně nový technologický getup, ale podnik ho málo využil. Výrobek průmyslového designu ne…