Paolo de Lucchi
Paolo de Lucchi
Pochází z Padovy. Promuje na fakultě architektury milánské Polytechniky. V roce 1988 vystavuje v Palazzo dell´Arte na milánském Triennale svůj projekt Interaktivní stůl; u příležitosti výstavy Gioco delle parti. V letech 1989-1993 spolupracuje se studiem Sottsass a spol. na různých projektech architektonického rázu i průmyslového designu. Na toto téma spolupracuje v roce 1994 se studiem Michela de Lucchi v Miláně na významných architektonických projektech pro Severovýchod jako například historický archiv společnosti ENEL v Mestre.
V roce 1998 otvírá své studio v Padově, kde pracuje na projektech pro velké podniky: Castaldi Illuminazione, Club Abbigliamento, Dismero, Estel Group, Fabbian, Mandarina Duck, Mazzega, Piquadro.
Na univerzitě v Reggio Emilia přednáší v rámci průmyslového designu o vzájemných vztazích designu a podniků.
V roce 1998 otvírá své studio v Padově, kde pracuje na projektech pro velké podniky: Castaldi Illuminazione, Club Abbigliamento, Dismero, Estel Group, Fabbian, Mandarina Duck, Mazzega, Piquadro.
Na univerzitě v Reggio Emilia přednáší v rámci průmyslového designu o vzájemných vztazích designu a podniků.